Křečík džungarský je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře.

Džungarák má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Ocásek je maličký, cca 1 cm.
Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Jsou to noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci. Jejich domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.

Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička po páření rodí 5 - 6 mladých. Pohlavní dospělosti křeček dosahuje kolem třetího měsíce. Pokud je křečík zvyklý sám (např. půl roku) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou (zezačátku se budou rvát o domeček a potom o další věci jako je žrádlo atd.).
Jako potravu je nejjednodušší kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ze zeleniny nejlépe chutnají rajčata a papriky. Ovoce musíte dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečka větším množstvím slunečnicových semen, anebo ořechů, protože tyto semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebordu.

Pro křečka je vhodné akvárium nebo klícka půdorysu minimálně 40 x 25 cm. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky anebo vyšší akvária, protože křečík dokáže z nižšího akvária utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by měl mít pokryté pilinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky kokosového ořechu. Velmi rádi se také "koupou" v misce naplněné pískem pro činčily. Také by měl mít kolečko na běhání, misku s jídlem napáječku, kousek dřeva na hryzání a nejlépe nějaké prolézačky na hraní.
Džungaráky mám doma taky....2 kluky. Jmenují se Vigo a Omino - joooo vím, divný jména, ale já dávám všem svým zvířátlům přihlouplý jména Každý musí mít vlastní akvárko, ptz jinak by z toho byl nejspíš masakr. No a jsou docela v pohodě, teda až na věčný vrzání kolotočů, chroupání všeho tvrdýho a to neustálý houpání na napáječkách.....




